Už je to tady...

Ještě nedávno jsem každému odpovídal na otázku "Kdy letíš?", "dvacátého srpna", a teď už sedím v našem malém bytě, jím nudle a píšu tento článek. Je to neuvěřitelné.

Moje první dobrodružství byl let. Letěl jsem 20.8. z Vídně asi o půl 8 večer, ale naštěstí jsem neletěl sám! Při odbavování jsem potkal Bětku Gertli a tak jsem aspoň věděl, že budeme bloudit na letišti v Bangkoku oba dva. Ano leteli jsme přes Bangkok, ale nastoupili jsme do toho stejného letadla jako jsme vystoupili. Letiště v Bangkoku není nic moc, ale tak zvládli jsme všechno! Druhá půlka letu po té, co jsem přežil 9 hodin byla opravdu hrozná, udělalo se mi docela blbě, takže jsem ty 3 a půl hodiny na Tchaj-wan protrpěl. :D  Naštěstí mě zachránila moje spolusedící, které se líbilo moje sako a tak jsme se dali do řeči. A celkem to uteklo. Největší problém byl asi v Taoyuan na letišti. Prvně jsme nemohli najít cestu ke kufrům... :D bloudili jsme tam asi 15 minut a pak se Bětka zeptala nějaké moc sympatické paní a ta nám řekla, kudy máme jít. Plní nadějí, že se dostaneme z letiště, a uvidíme konečně své host rodiče, ale najednou se před náma objevila neskutečně dlouhá fronta na imigračním na letišti. Nějak sme to zvládnout museli a samozřejmě pak na nás čekali rodiče s otevřenou náručí a po náročné cestě jsem se dostal asi o půl 11 večer domů.

Moje první host rodina je... no jak to říct... UPLNĚ NEJLEPŠÍ!!!! Myslím, že jsem si lepší první host rodinu přát nemohl. Anglicky mluví jen mamka a sestra, ale ta letí ve čtvrtek, takže zítra, do Kanady. Takže je tu dost zmatek, ale i přes to všechno je to fakt bomba. Moje máma je členkou mého Rotary klubu, což je docela výhoda. Mám i jednoho staršího bratra, kterému je 23, bydlí v našem druhém domě v horách, ale jak odjede moje sestra do Kanady, přestěhuje se k nám, protože náš dům je ve městě. Zítra mě taky čeká první meeting mého klubu takže se docela těším! Ale jinak spím na palandě, a můžu vám říct, že tak dobře se mi už dlouho nespalo! :D Mám pokoj sám pro sebe a cítím se tu i po třech dnech jako doma. A tak nakonec.. Moje čínské jméno je 張維克. Vím, že nikdo netušíte, co to znamená, a právě proto, vám to neřeknu. (člověk musí mít nějaká tajemství) :D

Asi pro dnešek to bude všechno.
Všem, co toto četli přeji krásný den a 再見!